Právě oslavujeme 20. výročí existence firmy BEHRINGER! Všechno to začalo před dvaceti lety na mém kuchyňském stole a nikdy bych si nepomyslel, že „kuchyňská společnost jednoho muže“ se rozvine v jednu z největších a nejúspěšnějších firem v oblasti audiotechniky. Ale kdykoli něco oslavujete, musíte vzpomenout na lidi, kteří vám pomohli dostat se tam, kde jste, protože úspěch je vždycky výsledkem týmové práce.

Na prvním místě bych chtěl poděkovat našim zaměstnancům, což jsou ti nejneobyčejnější, nejoddanější a nejzanícenější lidé, které jsem za svůj život poznal. Mnozí z nich s námi zůstali přes 15 let a věnovali část svých životů naší společnosti. Každému z těchto 3500 lidí jsem upřímně vděčný. Díky, to nejlepší nás teprve čeká

Chtěl bych ale poděkovat také Vám, našim zákazníkům. Jste nejdůležitější součástí naší firmy a já vám děkuji za vaši mnohaletou podporu. Tím, že kupujete naše zařízení, jste nejen pomohli vybudovat tuto společnost, ale také jste umožnili dalším muzikantům pořídit si dostupné vybavení. Vy všichni jste skutečnou příčinou úspěchu BEHRINGERu a proto mým osobním cílem je vytvořit ještě bližší vztah s vámi. Doufám, že fórum na našem EARBLOGu vám usnadní komunikaci s BEHRINGERem.

Behringer – 20 rokov na trhu

Jak to všechno začalo?

Rád bych využil této příležitosti a podělil se s vámi o trochu historie. Pocházím z malého a ospalého švýcarského městečka Baden nedaleko Curychu. Vyrůstal jsem v hudební rodině, kde mě matka už od čtyřech let učila hrát na klavír. Její motivační schopnosti byly skutečně pozoruhodné, protože si představovala, že budu více cvičit, pokud mi za každou zahranou stupnici dá zrnko hroznového vína. Později jsme přešli na kousky čokolády. Moje učitelka klavíru brzy přišla na to, že mám absolutní sluch a dala mi přezdívku „The Ear“ (Ucho) – symbol, který se stal součástí našeho loga. Můj otec byl atomový fyzik a hrál na kostelní varhany. V roce 1966 sestrojil první elektronicky ovládané píšťalové varhany na světě. Měl jsem možnost pozorovat svého otce při práci na tomto tisícipíšťalovém monstru a on každou neděli bavil naše sousedy, ať už se jim jeho hudba líbila či ne.

Už v dětství jsem opravoval prakticky všechno v sousedství od kávovarů po televizory a později jsem v šestnácti letech sestrojil svůj první syntezátor, který se bohužel nikdy nedočkal sériové výroby (možná je to tak vlastně lepší). Jak hudba, tak elektronika mě ještě později inspirovaly ke studiu klasického klavíru a zvukového inženýrství. V roce 1982 jsem se přestěhoval do německého Düsseldorfu, kde jsem studoval na Konzervatoři Roberta Schumanna.

„Mohl bys už přestat hrát na ten klavír?“

Během prvních let v Düsseldorfu jsem byl extrémně zapálený do hry na klavír a cvičil jsem až šest hodin denně, protože jsem se prostě chtěl stát nejlepším klavíristou. Jednoho dne jsem vkročil do jazzového klubu Front Page, kde jeho majitel Harald Behbock zpíval celý Sinatrův repertoár. To místo bylo Mekkou všech pracujících muzikantů a já jsem byl tou hudbou tak fascinovaný, že jsem si s sebou přinesl svůj magnetofon, nahrál jsem si všechny písně za několik večerů a pak jsem je nonstop procvičoval. Po třech měsících jsem tam dostal práci.

Haraldova vášeň pro Sinatru byla opravdu inspirující a zašla tak daleko, že používal stejnou značku mikrofonu jako „modrooký stařík“ a popíjel i stejnou whisky. Ve Front Page jsem hrál několik let, často i čtyři večery týdně, zatímco jsem pořád studoval. Velice mě to bavilo, ale současně jsem poznal těžký život pracujícího muzikanta.

Jednoho dne jsem hrál v hotelovém salónku jako záskok za jiného klavíristu. Na vrcholu své hudební kariéry jsem byl nesmírně nadšený z toho, když jsem mohl zahrát nějakou píseň na přání zákazníka. Jeden z hostů ke mně přišel a položil na klavír padesátidolarovou bankovku. „Můžu si něco přát?“ zeptal se. „Mohl bys už přestat hrát na ten klavír?“

Nechal jsem peníze ležet na klavíru a vyrazil jsem z hotelu a věděl jsem, že takovou kariéru nechci. Byl čas změnit směr mého života.

Zjistil jsem, že všichni mí přátelé řeší stejné dilema

Na univerzitě, kde jsem studoval, jsme měli přesně dva mikrofony pro více než stovku studentů a byli jsme v pořadníku několik měsíců, než na nás přišla řada. Mixážní pult a páskové magnetofony byly permanentně v opravě a byly to modely od společnosti Telefunken, což je značka, kterou dnes najdete jen v muzeu. Bylo jasné, že je prostě nemožné stát se zvukařem bez příslušného vybavení.

Zoufale jsem toužil po svém vlastním zařízení, ale jako student jsem si nemohl dovolit založit si vlastní nahrávací studio. Jednou jsem otevřel zvukový procesor zavedené značky a zjistil jsem, že navzdory prodejní ceně 1000 dolarů měly součástky uvnitř hodnotu asi 100 dolarů. Začal jsem tedy dávat dohromady zařízení sám pro sebe, ale ke svému údivu jsem okamžitě prodal 10 kusů svým přátelům a známým muzikantům ještě dřív, než jsem je dokončil. Zjistil jsem, že všichni mí přátelé řeší stejné dilema. Prostě byla obrovská nouze o dobré a přitom cenově dostupné vybavení.

Mým osobním posláním a později filosofií naší společnosti se stala výroba profesionálních zařízení za ceny, které si může dovolit každý hudebník. Tak vzniklo BEHRINGERské rčení „dvojnásob funkcí za poloviční cenu“, což nám přineslo nové zákazníky a vytvořilo trh domácích nahrávacích studií, který dříve neexistoval.

Během posledních deseti let jsme neúnavně investovali do těch nejlepších lidí, infrastruktury a kvalitních systémů. Jen se podívejte na naše obrovské investice do města BEHRINGER City, přes 160 R&D inženýrů, propracované infrastruktury atd. a pochopíte, že BEHRINGER se stal skutečně předním podnikem v našem oboru.

Ale nikdy jsem nezapomněl, jak to všechno začalo a proč vlastně podnikáme. Za posledních dvacet let jsme dostali nespočetných dopisů od muzikantů, kteří nám děkovali za to, že jsme jim díky našemu dostupnému vybavení pomohli dostat se na hudební scénu. To je pořád hlavní motivací, které nás žene dál.

Uli Behringer – stále mladý Švajčiar je majiteľom firmy, ktorá zmenila od základu hudobný priemysel v Európe.

Úžasná cesta, která mě na dvanáct let přivedla do Asie

Jakmile jsem si zvolil poslání poskytovat profesionální výrobky za dostupné ceny, uvědomil jsem si, že Evropa není vhodným místem pro výrobu. Byl jsem si vědom toho, že většina elektronických součástek pochází od čínských obchodníků a výroba v Číně vycházela výrazně levněji než v Evropě. Bylo tedy přirozené dostat výrobní proces co nejblíže zdrojům materiálu a pracovní síly. V roce 1990 jsem odletěl do Hong Kongu, abych se porozhlédl po smluvním výrobci a udělalo na mě obrovský dojem, že na každou otázku jsem dostal odpověď „mo mantai“, což znamená „žádný problém“. Samozřejmě jsem brzy přišel na to, že tato formulka nemá skoro žádnou váhu a tohle byl počátek úžasné cesty, která mě na víc než dvanáct let přivedla do Asie.
Začali jsme spolupracovat se smluvními výrobci, ale ukázalo se, že není možné udržovat vztah na vzdálenost 10000 mil. Zatímco vzorky vypadaly dokonale, často k nám dorazily jen bedny plné banánů.

V roce 1997 jsem se rozhodnul přestěhovat se do Hong Kongu, abych byl blíž dění, protože jsem zjistil, že obchod není možné řídit přes fax. Zřídili jsme kancelář, abychom se mohli zapojit do shánění materiálu a zároveň mohli řídit naše smluvní výrobce. Během několika následujících let se ukázalo, že řídit smluvní výrobce je nemožné, jelikož kvalita a dodávky byly neustále problémové. Pokusy zlepšit výrobní standardy měly efekt pouze během krátkých návštěv v továrnách.
Člověk musí pochopit, že čínští smluvní výrobci mají jiné priority než jejich klienti – často i dokonce zcela protichůdné – včetně nedbalé výroby součástek za účelem maximalizace zisku. Jde o obecný střet zájmů.

Zrodilo se Město BEHRINGER

V roce 2002 jsme se nakonec rozhodli založit v Číně vlastní výrobní linku, což znamenalo další milník v historii naší společnosti. Popsat veškeré problémy, kterým jsme v Číně museli čelit, by vydalo na celou knihu a mnoho knih na toto téma už bylo napsáno.
Kdybych měl své zkušenosti shrnout do jedné věty, řekl bych: „Pokud dokonale nepochopíte čínskou kulturu, neuspějete.“ Mně trvalo dvacet let, než jsem pochopil, naučil se respektovat a přijal kulturu a její obyvatele.

Vedle zařízení, která vyrábíme, teď navíc děláme i mnohé z našich vlastních vnitřních součástek včetně reproduktorů až po jádra do cívek. Ručně probíráme obrovské zásilky elektronek, zkoušíme je a párujeme je. Děláme to proto, že pro nás jsou nejdůležitější dvě věci – nejvyšší kvalita a důslednost a co nejnižší ceny pro vás, naše zákazníky.

Touto podstatnou, zásadní investicí do „BEHRINGER City“, naší nejmodernější továrny v Zhongshanu (provincie Guangdong), jsme dosáhli absolutní kontroly nad výrobním procesem a sjednotili jsme cíle a hodnoty všech zúčastněných. To je zásadní rozdíl, protože se už nespoléháme na subdodavatele, jako to dělá většina naší konkurence.

Pumpování 100,000 voltů motivace do lidí

V BEHRINGERu probíhá mnoho neuvěřitelných iniciativ a mnohé z nich už budou brzy patrné. Naším cílem je neustále dodávat lepší výrobky, poskytovat lepší služby a opět výrazně investujeme do výzkumu a vývoje a otevřeme dvě nová vysoce moderní technologická centra v Číně a ve Spojených Státech. Zaměřujeme se na vytváření kvalitních výrobků investováním do nových technologií a pro tento účel najímáme ty nejlepší inženýry, jaké lze sehnat (každý je vítán

Ale projekt, ze kterého mám největší radost, se jmenuje „Univerzita BEHRINGER“, kde budeme poskytovat nástroje k internetovému vzdělávání, aby naši lidé mohli studovat i z domova, čímž jim pomůžeme budovat jejich kariéry v rámci společnosti. Ať už se rozhodnou studovat management nebo jazyky, budeme nabízet kurzy s výukovými možnostmi.

Za posledních několik let jsem našel zálibu ve školení lidí – je to něco, co mě velice baví. Je to nesmírně vděčná práce, když člověk vidí, jak lidi získávají jistotu, rostou a mají úspěch. Není nic lepšího, než napumpovat do lidí 100,000 voltů motivace.

Tim Carmon Quartet.

Nadšení je podstatou života

Byl jsem vždy velký nadšenec a opravdu věřím, že nadšení je podstatou života, bez ohledu na to, jestli sbíráte známky nebo kočičky „Hello Kitty“. Osobně věřím ve zdravý životní styl, mám rád sport, jógu, tanec a většinu dobrých knih. A kdykoliv mám příležitost, zahraju si na klavír a dám si sklenku červeného. Kdysi se mě někdo zeptal, co je nejlepší na tom být Ulim Behringerem, a já jsem odpověděl, že můžu žít svou vášní a obklopovat se skvělými lidmi.

Před dvaceti lety jsem založil tuto společnost, protože jsem se chtěl stát zvukařem, ale nemohl jsem si dovolit pořídit dobré vybavení. Dodnes zůstává mé osobní poslání stejné – nabízet nejlepší zařízení za slušné ceny, abyste mohli prožívat tu nejkrásnější vášeň ze všech – hudbu.

Takže co by asi mohlo být větší zábavou, než příštích 20 let?

Přeju vám všem zdravý a šťastný nový rok!

Uli Behringer
zakladatel a prezident